Soud k uplatnění tohoto nástroje může přistoupit, jak je uvedeno v § 114b OSŘ, jestliže to vyžaduje povaha věci nebo okolnost případu, případně bylo rozhodnuto platebním rozkazem nebo „klasické výzvě“ nebylo včas a řádně vyhověno. Zároveň se musí jednat o věc, ve které je možné uzavřít a schválit smír. V těchto případech je soud oprávněn žalovanému usnesením uložit povinnost písemně se v dané věci vyjádřit. Pokud žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává má v daném případě označit skutečnosti na nichž zakládá svou obranu a označit listinné či jiné důkazy k prokázání těchto skutečností.
Následkem nesplnění této usnesením uložené povinnosti je totiž vydání rozsudku pro uznání. O tom musí být žalovaný poučen. V zásadě tak dochází k tomu, že soud pak považuje skutečnosti uvedené žalobcem za pravdivé a nijak je dále neřeší.
Soudem stanovená lhůta k vyjádření nesmí být kratší než 30 dnů a běží ode dne doručení usnesení, kterým byla uložena povinnost se vyjádřit. V případě, kdy ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem počíná tato lhůta běžet ode dne uplynutí lhůty k podání odporu. Usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou a není možné náhradní doručení, tj. doručení fikcí, což neplatí u doručení do datové schránky. Zároveň žaloba, ke které se má žalovaný vyjádřit, mu musí být doručena nejpozději současně s předmětným usnesením.
Klíčovým faktorem je to, aby žalovaný ve svém vyjádření ve stanovené lhůtě tvrdil konkrétní skutečnosti, na kterých staví svou obranu. Zcela nedostačující je obecné tvrzení, že žalovaný neuznává nárok žalobce. Důležité je na to pamatovat i v případě, že kvalifikovaná výzva je přiložena k platebnímu rozkazu, kdy samotné podání odporu pouze zruší platební rozkaz, avšak za účelem zabránění vydání rozsudku pro uznání je nutné se i kvalifikovaně vyjádřit.
S ohledem na výše uvedené je tak možné pouze doporučit pozorně zkoumat listiny doručené soudem a případně si nechat poradit ve vztahu k jejich obsahu či dalšímu postupu ve věci. Jejich ignorování se totiž nemusí vyplatit.
