Jedním z důležitých pojmů, který je nutné zmínit v souvislosti se započetím rozhodčího řízení, je tzv. arbitrabilita, jinými slovy možnost subjektů předložit řešení sporné otázky (takové, která může být předmětem rozhodčího řízení v souladu se zákonem o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů) k rozhodování rozhodčímu soudu, a to na základě uzavřené rozhodčí smlouvy.

Mezi záležitosti, které jsou zákonem přímo vyloučeny z projednávání v rozhodčím řízení, spadají spory ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenční spory, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon. Spory mezi podnikatelem a spotřebitelem lze řešit mimosoudně např. prostřednictvím České obchodní inspekce. Incidenční sporem pak rozumíme spor vedený v rámci insolvenčního řízení.

Rozhodčí smlouva je klíčem k projednání sporu před rozhodčím soudem. Může mít dvojí podobu. Mnozí si teď vybaví častý apel médií či státních orgánů k lidem, aby pozorně četli obchodní podmínky podnikatelů až do konce, jelikož se zde může skrývat tzv. rozhodčí doložka (ustanovení ve smlouvě, kde si strany výslovně sjednají rozhodování případných sporů před rozhodčím orgánem). Druhou podobu rozhodčí smlouvy představuje tzv. smlouva o rozhodci (strany sporu jí uzavírají za účelem vyřešení již vzniklého konkrétního sporu).

Povinnou náležitostí rozhodčí smlouvy je pod sankcí neplatnosti její písemná forma. Dle zákona lze pak platně uzavřít rozhodčí smlouvu, jestliže by strany mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Rozhodčí smlouvu tedy nelze uzavřít ve věcech osobního stavu (rozvod, neplatnost manželství, osvojení), ve věcech, v níž lze zahájit soudní řízení i bez návrhu (péče o nezletilé, řízení o prohlášení za mrtvého), či v záležitostech, které nelze z povahy věci vyřešit dohodou stran (např. zrušení podílového spoluvlastnictví).