Rodičovská odpovědnost – kontakt s dítětem

Úprava obsahu rodičovské odpovědnosti dostala v novém roce „facelift“ v podobě strukturovanějšího vymezení, a rovněž zpřesnění s ohledem na změny v oblasti úpravy péče o dítě, na něž jsme poukázali v předchozím článku.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Do „kategorie“ udržování styku s dítětem tak spadá osobní styk, nepřímý styk uskutečňovaný prostředky komunikace na dálku, vzájemné poskytování všech podstatných informací o dítěti mezi rodiči a poskytování všech podstatných informací o rodičích dítěti. Praktická rovina udržování styku rodičem s dítětem však někdy pokulhává, neboť do toho vstupují různé představy rodičů, jak má být tento vlastně uskutečněn.

Na příkladu ne zcela vhodně zvoleného přístupu rodiče, který byl řešen v rámci rozhodovací praxe soudů, si můžeme osvětlit východiska správného postupu. V daném případě se jednalo zejména o uskutečnění nepřímého styku formou videohovorů, na který měl jeden z rodičů nezletilé dítě řádně připravit, zajistit funkční zařízení a aplikaci pro realizaci videohovorů, sdělit mu kontakt, na kterém bude videohovor realizován, a umožnit rodiči nerušenou komunikaci s nezletilým dítětem. I přesto se styk touto formou neuskutečnil. Rodič, jemuž byly výše uvedené povinnosti uloženy se bránil tím, že realizaci videohovorů ponechal pouze na vůli nezletilého dítěte, aniž by ověřil, zdali se tyto uskutečnily.

Přístup rodiče však měl být z pohledu soudů mnohem důslednější. Nechal-li daný rodič realizaci videohovorů pouze na vůli nezletilého dítěte, aniž by se přesvědčil o tom, zda skutečně došlo ke spojení, nepochybně bylo jeho povinností následně u nezletilého dítěte ověřit (popř. prověřit v jeho mobilním telefonu), zda hovor přijal, přičemž v negativním případě měl situaci obratem řešit. Situace byla umocněna i tím, že druhý rodič žil dlouhodobě v zahraničí a samotný osobní styk s nezletilým dítětem byl z podstaty věci omezen. Pravidelná realizace alespoň nepřímého styku formou videohovorů mezi tímto rodičem a nezletilým dítětem tak byla mimořádně důležitá pro zachování jejich vzájemného vztahu (II. ÚS 2635/25-1).

S novelou v oblasti rodinného práva je pak kladen ještě větší důraz na to, aby se zabránilo obstrukčním jednáním ze strany rodičů ve smyslu jejich snah o faktické vyloučení druhého rodiče z péče, popř. styku. Je proto žádoucí neustále připomínat, že často malicherné půtky rodičů ve věci péče/styku vedou pouze k větší frustraci nezletilého dítěte a z dlouhodobého hlediska mají negativní dopad na jeho řádný vývoj.

Další zprávy z regionu