Trestní zákoník upravuje skutkovou podstatu trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci, tj. kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí bude potrestán odnětím svobody v základní trestní sazbě od šesti měsíců do tří let, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Výše trestní sazby však může vlivem přitěžujících okolností dosahovat až dvanácti let (je-li trestným činem způsobena smrt nejméně dvou osob).
V trestním zákoníku je dále upravena také skutková podstata trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti (se základní trestní sazbou do jednoho roku). Trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci lze tedy spáchat i z nevědomé nedbalosti, přičemž není např. třeba, aby skutečně došlo k zavlečení či k rozšíření nakažlivé nemoci u lidí.
Pojem zavlečení v sobě zahrnuje vyvolání nebezpečí nakažlivé lidské nemoci na místě, kde se taková nemoc vůbec nevyskytuje. Rozšířením se pak rozumí zvýšení jejího nebezpečí v místech, kde se již vyskytuje v epidemické podobě (v dané oblasti výskyt přesahuje obvyklé hodnoty, přičemž mezi případy jsou časové a místní souvislosti). Za jednání, které může naplnit skutkovou podstatu uvedených trestných činů je považováno např. nedodržování opatření při předcházení vzniku infekčních nemocí, porušení karantény apod.
Která z nemocí představuje nakažlivou lidskou nemoc, vláda stanoví nařízením. Mezi tyto patří např. AIDS, SARS, salmonelóza atd. Nově zde pak bylo zařazeno onemocnění COVID-19.
Cílem tohoto článku rozhodně není „strašit“ trestními sankcemi, nýbrž upozornit na opatření k zabránění šíření koronaviru, resp. onemocnění COVID-19 a možné následky spojené s jejich porušením, které v žádném případě nejsou zanedbatelné. I tuto stránku věci je totiž potřeba racionálně vnímat, což by také mělo přispět k dodržování vládou ČR zavedených opatření. Pevné zdraví všem.
