V dnešním článku si přiblížíme skutkovou podstatu trestného činu – týrání osoby žijící ve společném obydlí, a to na podkladě nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu (Usnesení sp. zn. 7 Tdo 79/2021 – zločin týrání manželky).

Jedním z důvodů nabytí vlastnického práva je vydržení. Občanský zákoník předpokládá, že drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

Občanský zákoník upravuje v ustanovení § 2959 peněžitou náhradu za usmrcení či za zvlášť závažné ublížení na zdraví tak, že pro případ usmrcení nebo zvlášť závažného ublížení na zdraví stanoví škůdci povinnost odčinit duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké, a to ve formě peněžité náhrady vyvažující plně jejich utrpení. Současně stanoví, že nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

V blízké době pravděpodobně dojde k výrazným změnám ohledně údajů uváděných na občanských průkazech, a to v souvislosti s návrhem nového zákona o občanských průkazech. Ten byl vládou předložen především v návaznosti na evropské nařízení č. 2019/1157 ze dne 20. června 2019 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti. Podle uvedeného nařízení musí všechny členské státy vydávat nové občanské průkazy od 2. srpna 2021.

Odpovědným zástupcem dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz živnosti, za dodržování živnostenskoprávních předpisů, a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Ustanovit odpovědného zástupce je nutné u vázané nebo řemeslné živnosti nebo u koncese.

S postupným zmírňováním mimořádných opatření dochází i ke zvýšení pohybu osob a hustoty dopravy na pozemních komunikacích. V dnešním článku si připomeneme některé povinnosti chodce, jakožto účastníka silničního provozu, a to v souvislosti s přecházením komunikace mimo přechod pro chodce. Tato problematika byla i nedávným tématem rozhodování Nejvyššího soudu ČR (7 Tdo 1050/2020).

Neoprávněné užívání bytu má primárně soukromoprávní rozměr, kdy se mu vlastník může bránit žalobou na vyklizení. Takovéto protiprávní jednání však za určitých okolností může nabýt až takové intenzity, resp. lze jej považovat za natolik společensky škodlivé, že může být kvalifikováno i jako trestný čin, tedy dle § 208 trestního zákoníku – trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru.

V dnešním článku si připomeneme, na podkladě nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (7 Tdo 1308/2020), jaké jednání lze zařadit pod úmyslné neplnění vyživovací povinnosti, a to v souvislosti s naplněním znaků skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy.

Nejvyšší soud ČR (dále jen „NS“) se v rámci své rozhodovací praxe nedávno zabýval otázkou, zdali lze televizní poplatek považovat za tzv. jinou podobnou povinnou platbu (usnesení NS sp. zn. 7 Tdo 1229/2020), a tudíž, zdali lze v tomto směru zvažovat trestní postih pachatele, který se placení televizního poplatku vyhýbá. V této souvislosti dospěl k poměrně jednoznačnému závěru, a sice že televizní poplatek spadá pod pojem jiné podobné povinné platby.