Dnes si obecně vymezíme trestný čin šíření poplašné zprávy. Skutková podstata tohoto trestného činu je v současnosti hojně diskutována v souvislosti s různými zprávami o původu a vlastnostech koronaviru. Ostatně, nejedná se pouze o zmíněný virus. V informacemi protkané společnosti totiž může mít šíření záměrných nepravd vcelku zásadní dopad na poměrně značnou část osob.

Přestože v dnešních dnech již dochází k pozvolnému zmírňování opatření týkajících se zabránění šíření onemocnění COVID-19, je pravděpodobné, že mnoho letních zahraničních dovolených se s ohledem na zákaz vycestování do zahraničí neuskuteční.

Témata koronaviru, počtu nakažených osob, přijatých zákazů, omezení a doporučení včetně důsledků s nimi spojených, se staly ústředním motivem celospolečenské diskuze.

Dnes si povíme několik slov o poměrně běžném pojmu, se kterým se setkáváme v každodenním životě a tím je „spropitné“. V právních předpisech bychom tento termín hledali neúspěšně, neboť není žádným způsobem upraven. Jak tedy nahlížet na situace, kdy podnikatel či jeho zaměstnanec spropitné přijímá?

V dnešním článku navážeme na naše dřívější příspěvky, v nichž jsme se věnovali tematice zvířat. Tentokrát se však na tuto problematiku podíváme z jiného úhlu. Již podle názvu je zřejmé, že dnešní článek je věnován domácím chovatelům pašíků.

Události posledních dní nás přesvědčují o tom, že fungování společnosti může vcelku jednoduše narušit „tichý nepřítel“ např. v podobě onemocnění „COVID-19“, jehož postupné šíření a dopady začínají pomalu svírat náš každodenní život, tak jej známe. V důsledku vcelku dynamického nástupu tohoto onemocnění vláda ČR přijala řadu opatření k tomu, aby jeho šíření minimálně zpomalila. Jedno z těchto opatření zasahuje do oblasti trestního práva, proto je vhodné si připomenout, jakého trestného činu se lze v souvislosti s šířením onemocnění dopustit.

Pod pojem týrání zvířat můžeme zařadit celou škálu nepřijatelného chování vůči zvířatům, a to jak v rovině fyzické, tak i psychické. Mezi týrání zvířat kromě zřejmého „násilí“ zákon na ochranu zvířat proti týrání řadí např. podávání dopingových látek poškozujících organismus zvířete s cílem změnit jeho výkon či vzhled, bezdůvodné vyvolávání nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické, fyzikální, nebo chemické povahy, opuštění zvířete, či v poslední době médii akcentovaný chov zvířat v nevhodných podmínkách. Fyzické osobě za přestupek týrání zvířat pak může být uložena pokuta až do 500 000 korun.

V dnešním článku navážeme na téma z minulého týdne, když se budeme věnovat únikům zvířat. Tuto problematiku správní orgány poměrně často řeší, nicméně, v některých případech dospívají k nesprávným závěrům a trestají chovatele, aniž by náležitě zkoumaly jednotlivé skutečnosti.

Na podkladě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se dnes budeme zabývat problematikou rušení nočního klidu v podobě štěkotu a vytí psů. Vášnivé chovatele již můžeme na začátku uklidnit tím, že rozhodnutí soudu je vcelku racionální, a to ve smyslu zachování vyvážené ochrany zájmů zvířat, jejich chovatelů, sousedů apod. Téma vychází z rozhodování správního orgánu v přestupkovém řízení ve vztahu k přestupku proti veřejnému pořádku (porušení nočního klidu).