V jednom z předchozích článků jsme se zaměřili na nové ustanovení občanského zákoníku („OZ“) týkající se výsadby stromů, resp. možnosti omezení jejich výsadby v blízkosti hranice pozemků. V této souvislosti byly předestřeny praktické problémy a podmínky, které je třeba splnit. Dnes si přiblížíme obdobnou situaci ve vztahu ke stavbě v blízkosti hranice pozemků. Dle OZ totiž může vlastník pozemku, který pro to má rozumný důvod, požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků. Soused se tak znovu ocitá v situaci, kdy lze zasáhnout do jeho vlastnického práva a v tomto ho omezit.

Zákon stanoví, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky vnikají na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Tímto pronikáním účinků z jedné nemovitosti na nemovitost druhou pak rozumíme imise. Dnes si přiblížíme obtěžování hlukem vyvolaným provozem na pozemní komunikaci z pohledu soudní praxe.

V občanském zákoníku (OZ) nalezneme ustanovení, jež nám mohou pomoci řešit některé sousedské vztahy/spory. Tímto je i nové ustanovení týkající se sazení stromů v blízkosti hranice mezi sousedními pozemky.

Aktuálně platný a účinný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ), obsahuje institut tzv. kvalifikované výzvy. Jedná se o jeden z nástrojů, který umožňuje soudu rozhodnout o předmětu řízení, aniž by došlo k prokázání skutkových okolností uvedených v žalobě.

Dynamický rozvoj technologií, vznik a následný rozvoj sociálních sítí se projevují prakticky ve všech oblastech našeho života. Sociální sítě nám umožňují být v kontaktu s velkým počtem osob, kterým jsme tak schopni jednoduše sdělit určité informace či názory. Ve svém důsledku se však svou aktivitou na sociálních sítích můžeme vystavit riziku trestní či jiné odpovědnosti.

V dnešním článku si přiblížíme další z trestných činů, jehož obětí se mohou stát děti (do 18 let). V této souvislosti si představíme zejména skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy dítěte dle ustanovení § 201 odst. 1 trestního zákoníku. Jednání pachatele zde totiž může mít nedozírný dopad na řádný tělesný, rozumový, mravní a citový vývoj dítěte.

Každý se může někdy dostat do situace, která prověří jeho morální hodnoty a schopnost bezprostřední reakce. Tyto situace vznikají často v důsledku přírodních katastrof (povodně, požáry), lehkomyslného jednání některých jedinců či nahodilého výkyvu běžného života (všemožné karamboly, dopravní nehody, apod.). Pokud se dostane jakákoliv osoba, např. vlivem výše uvedené situace, do nesnází, neměli bychom být k tomuto lhostejní, jinak se kromě možného morálního selhání vystavujeme riziku spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci.

„Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“. Tak zní název divadelní hry Josefa Kajetána Tyla, ve které se poprvé objevila naše národní hymna „Kde domov můj“. Co se však stane, když člověk neovládne svůj hněv včetně emocí a dostane se do sváru s dalšími? Například, z důvodu konfliktu o dívku či výsledky sportovního klání. Jak nazírá na rvačku trestní právo, si přiblížíme v dnešním článku.

Při poměrně nedávné novelizaci trestního řádu zde bylo vtěleno nové ustanovení §7b, které podle mnohých názorů představuje výrazné posílení pravomocí orgánů činných v trestním řízení (soud, státní zástupce a policejní orgán – dále i jen „OČTŘ“) při potírání počítačové kriminality, a to ve věci uchování dat pro další postup v trestním řízení.