Dnes si představíme institut rodinného závodu, jež byl do právní úpravy zakotven spolu s účinností „nového“ občanského zákoníku, tj. od 1. ledna 2014.

V minulém článku jsme si přiblížili výchovná opatření ukládaná orgánem sociálně-právní ochrany dětí, příp. soudem. Dnes toto povědomí rozšíříme o krajní řešení v situaci, kdy jsou výchova dítěte, nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je tento stav v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče nemohou výchovu dítěte zabezpečit. Tímto krajním řešením je nařízení ústavní výchovy soudem, která je pak vykonávaná např. v diagnostických ústavech, či dětských domovech.

Dnes se budeme věnovat problematice nefunkční rodiny z pohledu výchovných opatření, které má k dispozici orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), příp. soud.

V dnešním článku se budeme zabývat tématem rodičovské odpovědnosti ve vztahu k rozhodování o významných záležitostech v životě dítěte. Rodičovskou odpovědností, která náleží stejně oběma rodičům, rozumíme souhrn práv a povinností rodičů, které zahrnují např. péči o zdraví dítěte, jeho jmění, zajišťování jeho řádné výchovy, včetně rozhodování rodičů o významných záležitostech.

Rozvod manželství představuje pro mnohé těžkou životní zkoušku, jež je často doprovázena psychicky vypjatými situacemi a nutností vyřešit otázky týkající se vztahu k nezletilým dětem, vypořádání majetku, včetně bytových potřeb každého z manželů. V dnešním článku si proto přiblížíme, jak zákon nahlíží na některé situace týkající se bydlení manželů po rozvodu.

V souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR v trestní věci (6 Tdo 394/2019), dnes upozorníme na téma povinností řidiče vozidla, tj. mimo jiné řídit se pravidly silničního provozu, přizpůsobit své chování stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu apod. To vše ve vztahu k přecházení chodce po pozemní komunikaci.

Jednou ze zásad soukromého práva je ta, dle které nikdo nemůže na jiného převést více práv než sám má. Za splnění určitých podmínek občanský zákoník tuto zásadu prolamuje, když mimo jiné stanoví, že vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu.

V jednom z předchozích článků jsme se zaměřili na nové ustanovení občanského zákoníku („OZ“) týkající se výsadby stromů, resp. možnosti omezení jejich výsadby v blízkosti hranice pozemků. V této souvislosti byly předestřeny praktické problémy a podmínky, které je třeba splnit. Dnes si přiblížíme obdobnou situaci ve vztahu ke stavbě v blízkosti hranice pozemků. Dle OZ totiž může vlastník pozemku, který pro to má rozumný důvod, požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků. Soused se tak znovu ocitá v situaci, kdy lze zasáhnout do jeho vlastnického práva a v tomto ho omezit.

Zákon stanoví, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky vnikají na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Tímto pronikáním účinků z jedné nemovitosti na nemovitost druhou pak rozumíme imise. Dnes si přiblížíme obtěžování hlukem vyvolaným provozem na pozemní komunikaci z pohledu soudní praxe.